Buchara

Historické centrum města Buchara, které se nachází na Velké hedvábné stezce, je staré více než 2 000 let. Je to jeden z nejlepších příkladů dobře zachovalého islámského města ve Střední Asii z období 10. – 17. století.

Buchara byla dlouho důležitým hospodářským a kulturním centrem Střední Asie. Toto starobylé perské město sloužilo jako hlavní centrum islámské kultury po mnoho staletí. V 8. Století se Buchara stala významným kulturním centrem chalífátu.

Jen několik málo významných pozůstatků, např. minaret Kaljan (1127), pochází z doby před mongolskou invazí vedenou Čingischánem roku 1220 a Tamerlánem roku 1370. V tomto období byla Buchara zničena a téměř srovnána se zemí. K postupnému obnovení města došlo až v 16. stol. za vlády Šejbánovců, pocházejících z uzbeckých kmenů. Citadela, přestavěná v 16. století, byla městským centrem od nejčasnějších dnů a dodnes jím zůstává.

V 9. a 10. stol. za vlády Samánovců měla Buchara 300 000 obyvatel a byla významným centrem středoasijského území. K nejvýznamnějším památkám z tohoto období patří světoznámé mausoleum Ismaila Samáního. Tato stavba je impozantní svou střízlivou elegancí a dokonalým využitím dekorativních a estetických možností cihly. Je to bezesporu nejlepší přežívající příklad muslimské architektury 10. století.  

První prostory mausolea Čašma-Ajjúb („Jobův pramen“) pochází zřejmě už z 12. století. Je zde studna s pramenem vody, který je podle legendy nevysychající, neboť ho z vyprahlé půdy na povrch země přivedl biblický prorok Job úderem své poutnické hole. Další prostory mausolea byly přistaveny ve 14. a 16. století.

Komplex Poi-Kaljan je tvořen minaretem Kaljan (1127), mešitou Kaljan a madrasou Miri-Arab. Minaret se krátce po dokončení zřítil kvůli špatné maltě. Druhý pokus byl mnohem úspěšnější a přestál i mongolské nájezdy ve 13. století. Toto mistrovské dílo z žíhaných cihel a alabastrové malty se tyčí do výše 46 metrů a je neodmyslitelným symbolem Buchary. Do minaretu lze vstoupit ze střechy katedrální mešity Kaljan, jejíž stavba probíhala na přelomu 15. a 16. století. Tato mešita je druhou největší (po mešitě Bibi-chanum v Samarkandu) ve Střední Asii.  Naproti mešitě Kaljan se nachází další pozoruhodná památka postavená v první polovině 16. stol. – madrasa Miri-Arab. Budova odráží tradiční vzory, typické pro obdobné školské ústavy v celé Střední Asii.

Ve středu Buchary se nachází Ulugbekova madrasa (počátek 15. stol.). Ulugbek (1394 – 1449), vnuk slavného Tamerlána byl nejen pokrokově smýšlejícím vládcem, ale také výtečným astronomem a matematikem. Na bráně jeho madrasy byla vytesána tato slova: „Touha po poznání je povinností každého muslimského muže i ženy.“ Ulugbekova madrasa byla postavena téměř o dvě století dříve než madrasa Abdulazíz-chánova (1652), která je větší nejen rozměrem, ale i výzdobou.

Historie nevelké mešity Magoki-Attari sahá do 1. stol. př. n. l., kdy na jejím místě stál bazar a pohanský chrám. V 10. stol. Arabové chrám zbourali a postavili na jeho místě mešitu, která byla postupně během staletí přestavována a upravována. Původní zůstalo jen průčelí mešity, které je bezvadným příkladem stavitelského umění Karachánovců s prvky předislámské architektury.

Labi-chauz je uměle vytvořené jezírko uprostřed staré Buchary, které bylo kdysi zdrojem pitné vody a dalo jméno architektonickému komplexu, jenž ho obklopuje. V letech 1569-69 zde byla postavena madrasa Kukeldaš (největší ve městě), roku 1620 chanaka Divan-begi (ubytovna stoupenců súfismu) a o pár let později madrasa Divan-begi, jejíž průčelí je zdobeno ornamenty rostlin, ptáků a zvířat, což byly ve své době zcela nové motivy. Na břehu jezírka stojí socha Hodži Nasredina, vynalézavého a vtipného miláčka lidu, jehož příběhy jsou známé po celém Orientu.

Pevnost Ark je nejstarší archeologická památka Buchary, která sloužila odnepaměti jako rezidence bucharských vládců. Její kořeny se datují do 1. tisíciletí n. l., byla nejednou rozbořena a opět postavena. Většina zachovaných budov pochází z 16. – 20. stol. V minulosti visel nad vstupní bránou symbol emírovy moci nad poddanými – obrovská „sedmiocasá kočka“, jejíž jediná rána sedřela kůži z odsouzencových zad. Naproti Arku stojí bohatě zdobená mešita Bolo-chauz s madrasou a malým minaretem.

Mešita Balyand („vysoká“) pochází z 16. století. Název dostala díky vysoké základně soklu. Vnitřní zdi mešity jsou zdobeny ornamenty rostlin. Za zmínku stojí i strop s jedinečnou řezbářskou výzdobou a malbou zavěšený na řetězech.

Středověká Buchara byla významným obchodním centrem, kam se sjížděli kupci a obchodníci z celé Střední Asie, Íránu, Indie, Ruska i Číny. Tržnice, které se rozprostíraly na křižovatkách hlavních ulic byly během 15. a 16. stol. zastřešeny a daly vznik tržním kopulím („Toki“). Toki-Zargaron byla obsazena hlavně klenotníky, Toki-Tilpak-Furušon obchodníky s nejrůznějšími pokrývkami hlavy, v Toki-Sarrafon zase působili směnárníci.

Skutečný význam a krása Buchary však nespočívá v jejích jednotlivých budovách, ale spíše v jejím celkovém uspořádání, které dokazuje vysokou a jednotnou úroveň městského plánování a architektury, jež začalo s dynastií Šajbánovců.

 

ZAJÍMAVOSTI V OKOLÍ BUCHARY

Sitorai-Machi-chosa je předměstský palác bucharských emírů z přelomu 19. a 20. století.  Do palácového komplexu patří hlavní budova s asijskými i evropskými prvky, velkolepý vstupní oblouk, nádvoří s galeriemi, vodotrysky, rozlehlý park a zahradní budovy.  Audienční síň (tzv. „Bílý sál“) má mistrovsky zdobené stěny včetně řezbářské inovace: ornamentální řezbářské ozdoby aplikované na zrcadlo.

Čar-Bakr je rodinná nekropole kdysi mocných džujbarských šajchů.   Do komplexu patří mauzoleum, hrobky, náhrobní kameny, chanaky, mešita, madrasa a malý minaret.

Nekropole šajcha Baha-ud-Din Naqshbanda, který zemřel roku 1389, začala vznikat v 16. století.  Stavba celého komplexu trvala pětset let.  Jsou zde hrobky, mešita a největší budovou je chanaka s velkou kopulí pojmenovaná po Abdulazíz-chánovi (zemřel 1550) na jehož příkaz byla postavena.

minaret Kaljan, Buchara, Uzbekistán
pevnost Ark, Buchara, Uzbekistán
mausoleum Čašma-Ajjúb, Buchara, Uzbekistán
mešita Magoki-Attari, Buchara, Uzbekistán
mausoleum Ismaila Samáního, Buchara, Uzbekistán
madrasa Miri-Arab, Buchara, Uzbekistán
Ulugbekova madrasa, Buchara, Uzbekistán