Památky

Architektonický, obytný a kulturní komplex rodiny Radziwillů v Ňasviži je kolébkou nového stavebního pojetí založeného na sloučení západních tradic, které vedlo k vytvoření nové architektonické školy ve střední Evropě.

Bělověžský prales je poslední zbývající původní listnatý a smíšený les evropských nížin.  Rozlehlé lesní porosty se nachází na rozvodí Baltského a Černého moře.  Opadavé i stálezelené stromy jsou domovem mnoha pozoruhodných živočichů, včetně vzácných a zajímavých savců.  Samotný park zaujímá asi jednu desetinu celého Bělověžského pralesa a nalezneme zde širokou škálu flóry a fauny typické pro západní a východní Evropu.

Bolšoj těatr je historické divadlo v Moskvě, které navrhl architekt Osip Ivanovič Bove. Ke zhlédnutí jsou zde baletní a operní představení. Původně se moskevské divadlo jmenovalo Imperialnyj bolšoj těatr zatímco Bolšoj těatr v Sankt Pětěrburgu (zbouraný roku 1886) se jmenovalo Imperialnyj bolšoj kamennyj těatr.

Historické centrum města Buchara, které se nachází na Velké hedvábné stezce, je staré více než 2 000 let. Je to jeden z nejlepších příkladů dobře zachovalého islámského města ve Střední Asii z období 10. – 17. století.

Carskoje selo (dnes Puškin) je rozsáhlý palácový a parkový komplex zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Od centra St. Petěrburgu je vzdáleno asi 25 km.

Oáza Chiva, která leží jižně od řeky Amudarja, byla poslední zastávkou karavan před vstupem do perské pouště. Ve 4. století našeho letopočtu, bylo město srdcem Chorézmské říše, íránského království. Chiva byla porvé dobyta Araby roku 712, a pak Mongoly roku 1221.

Chrám Krista Spasitele se nachází v Moskvě na severním břehu řeky Moskvy, jihozápadně od Kremlu. Svou výškou 105m je to nejvyšší pravoslavný kostel na světě.

Pokrokovský chrám na Rvu známý více jako chrám Vasila Blaženého je významná architektonická památka zastupující ruskou pravoslavnou církev.

Náboženské stavby v Ečmiadzinu a archeologické pozůstatky Zvarthnocu jsou svědky počátků křesťanství v Arménii a vývoje unikátní arménské církevní architektury - síň křížového typu a centrální kupole, která měla silný vliv na architektonický a umělecký rozvoj v regionu.

Ermitáž v Sankt Petěrburgu je jedno z největších a nejznámějších muzeí na světě. Obsahuje kolekci více než 3 milionů uměleckých děl a předmětů světové kultury.

Přírodní rezervace Gobustan má jedinečnou světovou hodnotu díky nálezům velmi kvalitního skalního umění. Nalézají se zde mnohočetné obrazy vyryté do skal, představující lov, zvířata, rostliny a životní styl prehistorické doby. Toto místo odráží kulturní spojitost mezi pravěkem a středověkem.

Postaveno na místě obývaném od paleolitu, obezděné město Baku odhaluje důkazy o přítomnosti rozmanitých kultur - arabské, perské, osmanské, ruské, zoroastrismu a dalších. Staré město si zachovalo většinu svých hradeb z 12. století. Panenská věž, taktéž z 12. století, byla pravděpodobně postavena na zbytcích stavby ze 7. až 6.

Region Horní Svaneti je výjimečnou krajinou, která si do velké míry zachovala svůj původní středověký vzhled pozoruhodným rozmístěním, tvarem a architekturou lidských sídel.

Isaakijevský chrám (též chrám sv. Izáka) je největší ruský pravoslavný chrám v Sankt Petěrburgu a druhý největší na světě (po chrámu Krista Spasitele). Je zasvěcen sv. Izáku z Dalmácie, patronu Petra Velikého.

Komplex Geghard (v překladu znamená „kopí“) s pozoruhodnými kostely a hrobkami částečně vytesanými do skály a obklopený úchvatnými skalními útesy je mimořádně kompletní a dobře zachovanou ukázkou středověké arménské architektury a klášterního dekorativního umění s mnoha inovačními znaky, které měly hluboký vliv na následný vývoj v regionu.

Klášter Gelati ve městě Kutaisi má zvláštní význam díky své architektuře, mozaikám, nástěnným malbám a zámečnické výzdobě. V minulosti nebyl jen pouhým klášterem, ale i významným centrem vědy a vzdělanosti. Klášterní akademie byla jednou z nejdůležitějších středisek kultury ve starověké Gruzii.

Tyto dva byzantské kláštery v regionu Tumanian z období prosperity za vlády dynastie Kiurikian (10.-13. století) byly důležitými centry vzdělávání. Zvláště Sanahin byl proslulý svou školou iluminátorů a kaligrafů. Jsou to výjimečné příklady církevní architektury, která se vyvinula v Arménii od 10. do 13.

Oblast ferganské kotliny se stala základem mocného kokandského chanátu.  Kokand je přibližně 100 km západně od Fergany a v letech 1709 – 1876 byl hlavním městem chanátu.

Mešita Djami a minaret pochází z roku 1814 – 1817, obdobbí vlády Umar-chána.  Mešitu podpírá 98 sloupů z nichž většina pochází ze vzrostlých jilmů dovezených z Indie.  Dnes se těmto sloupům říká "zkamenělé stromy".  Centrálně umístěný, 22 metrů vysoký minaret sloužil kdysi jako věžní hodiny.

Město Kuňja-Urgenč se nachází na území severního Turkmenistánu, na levém břehu řeky Amudarjy. Urgenč býval kdysi hlavním městem Chorézmského regionu, který byl součástí Achaimenovské říše (5. stol. př. n. l.).

1500 let starý Turkestán se stal slavným ve 12. stol. díky kázání věhlasného súfi, vynikajícího básníka a humanisty Khoja Akhmet Yassawi. V té době se město jmenovalo Jassy. Teologická škola zřízená Yassawim přitahovala ty, kteří toužili po poznání, a to jak z okolních měst, tak z odlehlých stepí Kazachstánu.