Horní Svaneti

Region Horní Svaneti je výjimečnou krajinou, která si do velké míry zachovala svůj původní středověký vzhled pozoruhodným rozmístěním, tvarem a architekturou lidských sídel.

První zmínky o této oblasti pochází od antického filosofa Strabona (66 př. n. l. – 24 našeho letopočtu). V té době byla již osídlena po mnoho generací a dosahovala vysoké kulturní úrovně. Od 4. století našeho letopočtu byla vazalským státem království Lazika. V 8. století se stala součástí Abchazského království a později Spojeného království Gruzie. Zrodilo se zde silné hnutí za svanetskou nezávislost a feudální páni často volili stranu protivníků Gruzínského státu. To však nezabránilo politickému a ekonomickému růstu Gruzie, která se rozšířila a zaujímala většinu území mezi Černým a Kaspickým mořem. Tento růst byl doprovázen kulturním rozkvětem a jedním z hlavních center bylo právě Svaneti, známé pro své zámečnické a malířské školy, řezbářství a architekturu. Tyto dovednosti byly využívány v tomto období bohatou a mocnou církví. Většina kostelů v Horním Svaneti pochází z tohoto období. Ačkoli oblast nebyla ovlivněna katastrofální mongolské invaze, zůstávala stále více izolována. Výsledkem byl jak ekonomický, tak kulturní pokles během 15.- 18. století. Po rozpadu Gruzínského království v 15. stol. byla část Svaneti ovládnuta šlechtickým rodem Dadiani. Dále ve vnitrozemí, na horním toku řeky Inguri, si lidé Horního Svaneti zachovali nezávislost až do příchodu Rusů v 19. století.

Charakteristická krajina Horního Svaneti je tvořena malými vesnicemi, kterým dominují kostelní věže. Vesnice se nacházejí na horských svazích v přírodním prostředí soutěsek, alpských údolí a kulisou zasněžených hor. Nejpozoruhodnějším rysem osad je množství věží, zejména v Mestii (bývalém hlavním městě Svaneti) a v příhraničních obcích, jako jsou Ushguli a Latali. Tyto věže mají obvykle tři až pět podlaží a klesající tloušťku zdí, což jim dává štíhlý, zužující se profil. Domy samotné jsou obvykle dvoupodlažní, v přízemí je jedna velká místnost s otevřeným ohništěm a obytné části jak pro lidi, tak pro domácí zvířata, přičemž tyto jsou oddělené dřevěným a často bohatě zdobeným přepažením.