Samarkand

Historické město Samarkand, které se nachází ve velké oáze v údolí řeky Zerafshan, v severovýchodní části Uzbekistánu, je považováno za křižovatkou kultur světa s historií dlouhou více než dva a půl tisíce let. Důkazy o osídlení v regionu sahají až do roku 1500 př. n. l.

Samarkand se nejvíce rozvíjel v období vlády Tamerlána (též Timur), od 14. do 15. století, kdy bylo hlavním městem jeho mocné a rozsáhlé říše.  Panovník zde zahájil několik velkolepých stavebních projektů. Nová architektura obrovských portálů, vysokých modrý kupolí a propracované majoliky byla bezesporu srovnatelná s architekturou velkých evropských měst a zároveň započala středoasijský imperiální styl.

Historická část města se skládá ze tří hlavních částí. Na severovýchodě je území starobylého města Afrosiyob, založeného v 7. století před naším letopočtem a zničeného Čingischánem ve 13. století našeho letopočtu, který je chráněn jako archeologická rezervace. Archeologické vykopávky odhalily starověkou citadelu a opevnění, palác vládce (postavený v 7. století, zobrazuje důležité nástěnné malby), a obytné a řemeslné čtvrti. Jsou zde také pozůstatky velké starověké mešity postavené mezi 8. a 12. stoletím.

Na jihu jsou další architektonické celky a středověké město, které hrály klíčovou roli v rozvoji městského plánování, architektury a umění v regionu.  Staré město stále obsahuje velké, historicky uspořádané oblasti s typickými úzkými uličkami vedoucí do čtvrtí se společenskými centry, k mešitám, madrasám i do obytných částí města. Tradiční uzbecké domy mají jedno nebo dvě podlaží a prostory jsou seskupeny kolem centrálního nádvoří se zahradou. Domy jsou postavené z hliněných cihel, mají malované dřevěné stropy a nástěnné dekorace. Příspěvek timurských mistrů ke vzhledu a konstrukci islámských budov byl rozhodující pro vývoj islámské architektury a umění a měl důležitý vliv v celém regionu, což vedlo k velkým úspěchům Safíovců v Persii, Mughalů v Indii a dokonce i Turků v Turecku.

Na západě je moderní oblast z 19. a 20. století, vystavená Rusy v evropském stylu. Tato oblast se rozšiřuje kolem historické zóny. Představuje pokračování tradic a kvalit, které se odrážejí v malých centrech, mešitách i domech. Mnoho domů si udržuje malované a zdobené interiéry seskupené kolem nádvoří a zahrad.

Gur-Emir mauzoleum je místem posledního odpočinku velkého Tamerlána, jeho duchovního učitele a dalších rodových příslušníků. Mauzoleum bylo původně postaveno pro Tamerlánova vnuka, jenž měl být jeho nástupcem, ale který bohužel předčasně zemřel.

Mauzoleum Rukhabad („dům ducha“) bylo postaveno na rozkaz Tamerlána pro hrob šajcha jménem Burkhan ad-Din Sagardji, hlavy pekingského islámu. Mauzoleum doprovází letní mešita, jejíž výzdoba nese znaky východoturecké a čínské tradice. V 19. stol. byl přidán i malý minaret.

Registan („písečné místo“), kam ústí šest ulic, je hlavním náměstím Samarkandu od 14. století. Za vlády Tamerlána bylo náměstí střediskem obchodu a řemesla. Poté, za vlády Ulugbeka, který zde nechal postavit velkolepou madrasu, se náměstí stalo centrem duchovním.

Ulugbekova madrasa byla postaven v letech 1417 – 1420. Její obrovský portál, který má 15 metrů široký lomený oblouk, je zdoben symbolickou oblohou s pěti a deseticípími hvězdami. Než byla postavena Ulugbekova observatoř, měla madrasa plošinu určenou k astronomickému pozorování.

Madrasa Sher-Dor („lví brána“), postavená 1619 – 1636, svým stylem napodobuje Ulugbekovu madrasu. Po stranách čelního portálu jsou žebrovité kupole a věže převyšující dvoupatrovou budovu. Portál je zdoben kočkovitými šelmami připomínající tygry, ačkoliv historické záznami se zmiňují o lvech.

Madrasa Tillya-Kary („pozlacená“) byla dokončena roku 1660. Její název je odvozen od bohatého zlacení na kupoli, stěnách a mihrábu, kterým předčilo ostatní známé budovy ve Střední Asii.

Mešita Bibi-Khanym pochází ze 14. stol. a její stavba trvala pět let. Byla pojmenována po Tamerlánově nejstarší manželce a měla překonat vše, co bylo do té doby spatřeno. Dostala proto jeden z největších portálů své doby. Na stavbě se podíleli umělci a řemeslníci podrobených zemí, k transportu a zvedání těžkých nákladů byli používáni sloni.

Ulugbekova observatoř, postavena roku 1420, je největší observatoř ve Střední Asii.  Proslavila se díky Ulugbekovu katalogu hvězd, který obsahuje informace o více než jednom tisíci hvězd.

mauzoleum Gur-Emir, Samarkand, Uzbekistán
náměstí Registan, Samarkand, Uzbekistán
madrasa Sher-Dor, Samarkand, Uzbekistán