Taškent

Taškent je nejen hlavním městem Uzbekistánu, ale s 2,4 miliony obyvatel také největším středoasijským městem a důležitým dopravním uzlem. Město vzniklo před 2200 lety jako malá osada. Bylo svědkem významných událostí v období míru i válek. Jsou zde zajímavá muzea, historické památky, nádherné parky, fontány, restaurace, noční kluby i obchody. Za zmínku také stojí taškentské metro – zatím jediné metro ve Střední Asii.

Architektonický komplex Khazret-Imam byl vybudován při hrobce jednoho z prvních imámů Taškentu jménem Kaffal Shashi (zemřel v 10. stol.). Mauzoleum tohoto imáma je nezvyklou verzí vícekomorového mauzolea s asymetrickým půdorysem. Ke komplexu patří také mešita Namazgokh z poloviny 19. století kdy Taškent spadal do Kokandského chanátu a knihovna, ve které je umístěn vzácný rukopis samarkandského koránu z 8. století.

Madrasa Barrack-chána byla dokončena v 2. pol. 16. stol. a nachází se východně od tržiště Chorsu.

Taškentská mešita Juma je unikátní příklad páteční mešity, které se ve Střední Asii budovaly v období pozdního středověku. Její kupole jsou bez ornamentů a malé lomené výklenky u vchodu připomínají gotický styl. Hlavní budova byla kompletně přestavena roku 1888. Zachován byl jen půdorys a několik fragmentů původní stavby

Madrasa Kukeldaš pochází z období vlády chána Abdullaha (1557 – 1598). Je to jedna z největších madras 16. stol., které se ve Střední Asii zachovaly až do dnešní doby. Postavena je z pálených cihel a má tradiční kompozici: rozsáhlé nádvoří a vlastní mešitu. V 18. stol. madrasa sloužila jako pevnost kokandských chánů a později i jako karavansaraj.

Tržiště Chorsu ("křižovatka") patří k největším a nejstarším bazarům nejen v Uzbekistánu, ale v celé Střední Asii. Nachází se v samém srdci starého města a je v provozu téměř na tom samém místě už více než dva tisíce let. Dnešní tržiště je kryto sedmi obrovskými kupolemi.

Budova opery a baletu pojmenovaná po Alisheru Navoiovi (politik, malíř, básník a zakladatel uzbecké literatury) je největší divadlo na území střední a jihovýchodní Asie. Stavba začala roku 1939, byla přerušena v období války a dokončena na podzim roku 1945. V budově se nachází šest vstupních hal. Každá z nich má specifickou výzdobu věnovanou různým regionům Uzbekistánu. Např. Bucharská hala je vyzdobena stejnými technikami a prvky, které byly poprvé užity při stavbě bucharského paláce emírů. V Chorézmské hale zase najdeme dekorativní dřevořezby charakteristické pro Chorézm. K dalším prvkům výzdoby patří nástěnné malby znázorňující básně Alishera Navoie a uzbeckou krajinu.

Náměstí Amira Temura, známého také jako Tamerlán, Timur nebo Tímur Lenk, pochází z 19. stol. a bylo pojmenováno na počest velkého vojevůdce a krutého dobyvatele, který ve 14. stol. vytvořil obrovskou říši sahající od dnešního jihovýchodního Turecka a Sýrie přes Irák, Írán a další středoasijské státy jako Ázerbajdžán, Kazachstán, Uzbekistán, Turkmenistán, Kyrgyzstán, Tadžikistán, Afganistán, Pakistán až k čínskému Kašgaru. Hlavním městem této říše býval Samarkand.

Už v 1. stol. našeho letopočtu začalo do Střední Asie pronikat křesťanství úzce spojené s rozvojem obchodních cest Velké hedvábné stezky. Během 12. - 13. stol. začaly vznikat eparchie a katolické diecéze. Další vlna katolictví spadá do 2. pol. 19. stol. a počátku 20. stol., kdy počet katolíků v Turkestánu (území dnešního Turkmenistánu, Kazachstánu, Uzbekistánu, Kyrgyzstánu a čínského Sin-ťiangu) přesáhl 11 tisíc. Z počátku 20. stol. také pochází taškentský římskokatolický kostel.